Obecně vzato, domy s pečovatelskou umožňují seniorům naplnit běžný denní program ,oproti každodennímu životu se však ve většině případů všechno odehrává na jednom místě. Náš projekt má koncepci „města ve městě“ s vlastními ulicemi (ochozy), náměstími (dvory), parky (zahradou), obytnými domy i společenskými prostory. Návrh tedy respektuje požadavky na různé potřeby soukromí, možnost volby mezi nejkratším spojením, či vycházkovou trasou a oddychem v rámci areálu. Podobně jako prostředí městské čtvrti, náš koncept počítá s rozmanitou skladbou privátních, poloveřejných, rozlehlých či komorních prostor. Nabízí buďto prostředí společné domácnosti – společné stolování, kutilské dílny atp. nebo naopak vysokou míru soukromí.

​

Elementární koncepcí návrhu je vytvořit prostředí blízké domovu, tedy útulné a přívětivé. Měřítko i typ prostor se snaží domov v co největší možné míře nahradit tak, aby si uživatelé uchovali své obvyklé životní návyky. Záměrem návrhu je vytvořit kompaktní “městský blok” který funguje jako spojující prvek (lokální centrum) okolité sídlištní zástavby. Zahrada a dětské hřiště ve vnitrobloku, pekárna s kavárnou i drobný obchod integrovaný po obvodě bloku oběma celkům synergicky pomohou a přispějí tak k integraci seniorů do života ve městě.  Situování domu je odvozeno od logického napojení na existující pěší tahy a definováním čitelné hierarchie prostor.  Veřejný (uliční) prostor přechází respektováním stávajících pěších tras do poloveřejného vnitrobloku se zahradou a společným zázemím. 

​

Krytá pavlač s výhledem do zeleně vnitrobloku představuje základní sociálně-komunikační prostor domu a vybízí ke klidné až meditativní chůzi okolo zahrady. Forma domu kopíruje hranici pozemku se snahou o maximalizaci délky obvodové plochy. Je tak efektivně využito denní světlo a vzduch přirozeně cirkuluje přes vnitroblok. Lichoběžníkový tvar bloku s předělením dvora vzešel z hledání adekvátní formy pro podpoření otevřené sociální komunikace za současného zajištění pocitu soukromí. Objekt společného zázemí jednoznačně odděluje jednak samotné funkce, jednak je spolu se situováním hlavních vstupů přirozeně odstupňována míra soukromí. Pro svou těžiskovou polohu se objekt denního stacionáře stává dominantou a přirozeným centrem celého areálu; výrazovými prostředky, tvarem okenních otvorů a materiálem se snaží evokovat známé, archetypální znaky a přispívá tak k pochopení a osvojení si prostředí.

​

Pravidelně zalamovaná hmota obytné struktury byla komponována se záměrem efektivně využít denní světlo, primárně však k vytvoření intimních zón u vstupu do jednotlivých bytů ze strany vnitrobloku a privátních lodžií po vnějším obvodu stavby. Tyto vstupní niky poskytují příležitost k individualizaci, odlišení a tím pádem i usnadňují orientaci v celém areálu. Obyvatelé mají možnost dotvořit si vymezený osobní prostor přesahující interiér obytné buňky umístěním prvků mobiliáře, které jsou zvyklí užívat. Snadno uchopitelné dispozice bytů spolu s barevným řešením komunikačních tras a schodišť podporují orientaci a čitelnost prostoru. Modulární konstrukční systém tvořený dřevěnými panely a repetice bytových buněk umožňují snadné změny, rozšiřování, nebo dělení dispozičních jednotek.

​

Ačkoli usilujeme o ztvárnění architektury domu s pečovatelskou službou současnými výrazovými a konstrukčními prostředky, v našem návrhu se architektura nesnaží být hlavním protagonistou. Protagonisté jsou lidé a architektura je zařízení na spájení ambientního okolí s lidmi.